VŽDYŤ DĚTI JSOU TO NEJCENNĚJŠÍ CO MÁME!

Štěpán spí a já se v hlavě probírám myšlenkami, které mě celé mateřství provázejí. Je tak těžké býti matkou! Přemýšlím nad všemi těmi situacemi, které mě v životě zatím potkali a i když mi tenkrát přišli hodně náročné a vysilující, žádná pro mě nebyla tolik náročná, jako období mateřství. Vždy se totiž jednalo o mne samotnou a důsledky mého rozhodnutí jsem si tak nesla sama za sebe. S příchodem Štěpána se však vše změnilo. Najednou tu byl ten malý tvoreček a na nás padla ta tíha zodpovědnosti dát mu do života jen to dobré. A jak s tím naložit? Každý se v této situaci chováme tak, jak jsme k životu byli vedeni vlastními rodiči, jak nám poradil doktor, nejlepší kamarádka a v hlavní míře taky tím, co nám radí vlastní svědomí a vlastně svědomí je to, podle čeho se já řídím nejčastěji. Občas si však připadám jako když jsem sem spadla z Marsu a možná asi taky spadla! Vždyť já neznám nikoho, kdo by to jídlo dětí řešil tak jako já. Navíc se často díky tomu dostávám do nepříjemných situacích, které mnohdy ani nevím jak řešit. Hlavně tedy při diskuzi s jinými maminkami. Abyste tomu rozuměli, já nepatřím mezi ty typy maminek, které v dětském koutku srší radami, aniž by se na ně někdo ptal, spíše mlčím, protože sama nevím co je dobře, vše však dělám tak jak cítím, že by to mělo být a když se mě tak někdo zeptá na můj názor, ráda se o něj podělím…

Tento článek vznikl na popud častých dotazů na Instagramu a na základě přání našich čtenářů.


Proč nesolíš Štěpánovi jídlo? Obíráš ho tím o minerály!
Štěpánovi je 1,5 roku a já mu stále jídlo nesolím a ani mu ho ještě nějakou dobu solit neplánuji. Ano, samozřejmě, že sůl je potřeba stejně jako asi milion dalších složek, ale věděli jste, že dospělý člověk potřebuje pro správné fungování těla pouze 2 g soli denně a že průměrná doporučená denní dávka soli je 5 g? Dle tiskových správ ministerstva zdravotnictví přijímá až 95 % dětí v batolecím věku nadměrné množství soli a já mezi ně Štěpána zařadit nechci. Štěpán sůl dostává i z jiných potravin jako je například pečivo či mléčné výrobky a to mu na pokrytí potřebné denní dávky bohatě stačí. Proč tedy ještě přisolovat? 


S tím souvisí i otázka toho, že se většina maminek pozastavuje nad tím, že Štěpánovy nedávám uzeniny nebo některé druhy sýrů. To že mu nedám párek přeci neznamená že jej ochuzuji o dětství, nebo že jej snad držím zkrátka, ba naopak, snažím se pro něj dělat to nejlepší co mohu a když se nad tím člověk zamyslí, tak si musí přiznat, že uzeniny do zdravé výživy tak úplně nepatří, tak proč jimi cpát takto malé děti? Ano, samozřejmě, všeho s mírou!


Vždyť Brumík je pro děti!
Stejně jako sůl je na tom i cukr a to pro mě jako laika téměř doslova. Cukru je všude dost, nalezme jej v pečivu, v mléčných výrobcích, ovoci i zelenině. Není tedy potřeba děti cpát  dále ještě sladkostmi, protože svou denní dávku cukru dostanou v běžných potravinách. Stejně jako na sůl i na cukr si děti velmi rychle zvykají a stává se tak návykovým. Cukr je pak snad ještě horší v tom, že se díky němu děti zasytí a následně už nechtějí přijímat jiné důležité potraviny. Cukr je prostě zrádný. Nejen, že díky němu tloustneme, ale čím více ho jíme, tím více ho chceme. Vím, že je těžké, když návštěva přinese něco sladkého, to Štěpánovi nedat, ale když si přečtete to složení na obalu, které hlásá cukr, tuk a éčka, tak to přece tomu drobečkovi snad ani nemůžete udělat. No a ne, že mi zas řeknete, že sladkosti jsou přeci pro děti, vždyť je to vše jen dobře promyšlený marketing ;)!

Jen ať to má trochu chuť!
Sůl a cukr je asi nejčastějším tématem, které se v našich debatách vyskytuje, ale občas mě i překvapí používání koření. Sama vím, že je strašně super si do bagety narvat kupu čerstvého koriandru nebo kuře utopit v pořádné dávce kari, ale myslíte, že to děti ocení? Děti mají velmi citlivé chuťové buňky a to několikanásobně než my, proto není vhodné je už od mala zvykat na velmi kořeněnou stravu. S věkem se může totiž míra potřeby koření a soli zvyšovat a to opět vede k přesolování. Navíc je dobré taky myslet na svůj původ. Koriandr ani kari nejsou naše místní koření a tak logicky by ani neměli spadat do naší stravy. Tohle je však trochu chyba dnešní doby, kdy máme vše při ruce a už nemyslíme na to, čím se živily naše babičky a co je tedy pro naše tělo nejlepší. Osobně s tím sama velmi bojuji. Díky naší cestovatelské vášni, která nám do kuchyně přináší více exotických plodin to pořádně ani omezit nedokáži. U stravy Štěpána se na to však snažím myslet a tak dochucuji s rozumem. Používám čerstvé bylinky ze zahrádky, jako je oregano, pažitka, petrželka či libeček a do ničeho exotičtějšího se příliš nepouštím. Všeho dávám spíš méně a s respektem, protože ne jedna bylinka či koření je návykové a třeba takový muškátový oříšek, ten působí ve velké míře až toxicky.


Furt jen samá dušená jídla, vždyť je to nuda!
Poslední často kladenou otázkou jsou i různé druhy přípravy pokrmů. Já se snažím jídla primárně dusit, protože, tak si zachovají co nejvíce živin a pro tělo potřebných látek. Když peču, tak peču na mírné teploty a pokud už přistoupím k přípravě na pánvi, tak jen na přepuštěném másle. Na pánvi dělám pro Štěpána více méně jen palačinky, lívance či zeleninové placky. Péct i smažit se snažím namírno abych předešla vzniku příliš tmavých částí a fritování či grilování je mi při přípravě jídel pro Štěpána zcela zapovězeno. Obecně jsou to totiž jedny z nejnezdravějších forem přípravy jídla a tím, že si je i my dopřáváme pouze sporadicky, nemám důvod tím cpát toho našeho malého prďolu.

Co říci závěrem. Člověk by asi neměl být příliš úzkoprsí, ale určitě je dobré se nad tím co jíme a pijeme více zamyslet. Ne nadarmo se náš národ řadí mezi nejtlustější národy světa, mezi národy, které nejvíce přesolují svá jídla a mezi ty, kteří tak často trpí nemoci způsobených špatným životním stylem. Vždyť stravování jde se životním stylem ruku v ruce! Ono i ty potravinové alergie mají dost možná počátek v našem raném dětství, a v tom, co jsme od mala jedli. Čím více se stýkám s těmi, kteří těmito alergiemi trpí, tím více jsem přesvědčená o tom, že na této myšlence opravdu něco bude! 


Kdybych Štěpánovo jídlo neřešila a dávala mu to co jíme my, byl by můj život asi jednodušší. Nemusela bych vařit pokaždé dvě jídla, nemusela bych řešit jídlo s sebou na výlet, ale ve stánku mu koupila párek v rohlíku. Neměla bych starosti s výpravou do restaurace, ale objednala mu tam třeba něco ze sekce “dětských jídel” jako je smažený řízeček, smažený sýr, či smažené nugety a dost možná bych ani nemusela řešit hysterické scény typu “já chci tamhletu čokoládu co teď jedl táta!” Popravdě bych se však necítila dobře. Chápu, že jsme každý nastavený jinak a asi chápu i ty své kamarádky a čtenářky, že to neřeší, třeba nevědí jak dětem jídlo připravit a možná jim ani nikdo neřekl proč by to jídlo řešit měly, já to však cítím takto a proto to takto dělám! Už dlouho je mi vštěpováno, že první tři roky ve vývoji dítěte jsou nejdůležitější a proto se pro ně snažím dělat maximum. Nikomu tento životní styl nevnucuji a lhala bych, kdyby napsala, že někdy nepřimhouřím oko, snažím se vše dělat s mírou a na základě svého selského rozumu se chovat tak, abych svému dítěti dala do života jen to dobré!

A jaký je Váš selský rozum při přípravě jídel pro děti?


Inspiraci na dětská jídla naleznete v sekci MELOUNKOVY FAJNOVKY.