Když tak vzpomínám na naše předešlé dovolené, dochází mi, že každá z destinací, které jsme kdy navštívili, si nás vybrala sama. Ono totiž nikdy tak nějak nedošlo k situaci, že bychom si řekli “Chtěl bych jet na Maledivy” nebo snad “Chtěl bych jet na Bali.” Většina našich dovolených byla totiž postavena na tom, že jsme za někým jeli nebo jsme stáli před cenově výhodnou nabídkou. Rozhodnutí jet na Maledivy bylo však tak trochu jiné. Tentokrát nám do výběru totiž vstoupil někdo třetí, náš malý Štěpánek, kterému se musel výběr destinace přizpůsobit a tak v mžiku odpadla možnost návštěvy Indie či Konga, kde se naši kamarádi zrovna nacházeli. Poprvé v životě jsme se tak vydali na dovolenou, kterou jsme si vybrali a zařídili zcela sami. Co kdybychom tedy konečně jeli na ty Maledivy?
Maledivy jsou ztělesněným rájem a ač jsem nikdy nebyla zralá na to, válet se na pláži, vždy mě sem něco táhlo. Chtěla jsem vidět tu křišťálově čistou vodu a ten nejjemnější písek, který se na planetě nachází. Když jsme tedy vybírali destinaci, která by byla vhodná pro trávení dovolené s 15-ti měsíčním dítětem, byly Maledivy jasnou volbou. Malý časový posun, dobré hygienické i zdravotní podmínky a nepříliš dlouhý let, to vše bylo splněno a nám zbývalo jen tuto dovolenou přizpůsobit našim představám o aktivní dovolené v ráji. Pro začátek jsme se rozhodli pro krátkou 10-ti denní dovolenou, přeci jen to je první dovolená se Štěpánem a pro něj to bude poprvé hned v několika směrech (let, loď, moře, pláž, cizina,…) a jelikož jsme nechtěli celé dny strávit na pláži, rozdělili jsme si pobyt na dvě půlky. První polovinu jsme strávili odpočinkem v resortu na krásném ostrově Kihaad a v druhé části jsme se rozhodli vydat za poznáním maledivského života na hlavní ostrov Male.
POBYT V RESORTU
Pro náš odpočinkový pobyt jsme si vybrali ostrov Kihaad, který je od mezinárodního letiště vzdálen 120 km. Díky tomu, že Maledivské ostrovy jsou rozprostřené na rozloze 100 000 km2, je zde většina ostrovů od letiště velmi vzdálena a tak je přeprava mezi nimi zajištěna buď lodí nebo letadlem. Lodní doprava zde funguje stejně jako u nás autobusy. Můžete se tak mezi obydlenými ostrovy přepravovat trajekty, které jsou levné, ale pomalé anebo lodí/rychločlunem, který Vás zaveze rovnou do resortu. Druhou variantou přepravy jsou pak letadla, která se hojně využívají při přepravě na delší trasy. Vzhledem k větší vzdálenosti našeho hotelu jsme tedy využili vnitrostátní let z mezinárodního letiště v Hulhulmale na letiště Dharanvadhoo, který trval 35 minut a odtud ještě 10 minut rychločlunem do našeho resortu.
Resort Kihaad se nachází v Baa atolu, který leží jen pár minut od mořské chráněné oblasti Kinifaru bay, jenž spadá do světového dědictví UNESCO. Díky svému jedinečnému umístění je tento resort skvělou volbou pro prozkoumávání podvodního světa! Protože voda je zde neskutečně průzračná, můžete ve vodě pozorovat barevné rybky přímo z mola u pláže a celé hodiny tak trávit zkoumáním nejrůznější druhů ryb, žraloků, rejnoků či v moři skákající delfínů. Začátkem května pak začíná sezóna mant, které se do Kinifaru bay připlouvají krmit a narazit tak na ně není žádná náhoda! Na podvodní svět je to tu vážně skvělé! A pokud chcete zažít tento svět ještě více do hloubky, můžete zde absolvovat kurzy potápění a třeba se i vydat na výpravu právě do Kinifaru bay. Pokud Vás potápění nezajímá, je zde možnost vydat se večer na loď a zažít noční rybaření, které je pro Maledivy tradiční. My jsme bohužel ani jednu z těchto aktivit neabsolvovali. Štěpán chodil spát dosti brzo, takže večerní výprava lodí nepřipadala v úvahu a kurz potápění by pro nás také při jeho denním režimu byl dosti komplikovaný. Rozhodně jsme se zde však s malým dítětem nenudili. Bylo skvělé pozorovat, jak je pro něj všechno nové. Jak si hraje v písku, jak řádí ve vodě nebo i to jak jásá, když zahlídne rejnoka! Šnorchlování jsme si užili až až a tropického ráje taky. Svět na obydlených ostrovech je totiž naprosto jiný a od ráje dosti vzdálený!
Pobyt v resortu byl prostě ráj! Dlouhé bílé a hlavně čisté pláže, tyrkysové moře, tropická příroda a neskutečný klid. Velmi mě překvapilo to, že i přestože náš ostrov měl necelých 600 m2, měli jsme pocit, jak když jsme zde téměř sami. Během celého dne jsme téměř na žádného turistu nenarazili a u večeře pak žasli, kolik lidí se vlastně v resortu nachází. Nikdy jsme nikde nezažili takový poklid jako tady! Při přesunu do hlavního města se však najednou vše změnilo.
POBYT V MALÉ
Právě v Malé jsme zažili tu správnou maledivskou realitu. Život ve své nahotě, který na našich dovolených máme tak rádi! Vše bylo najednou jiné. Z ráje jsme se v mžiku ocitli v ruchu velkoměsta a najednou museli začít dodržovat pravidla této země, která jsou od těch našich tolik vzdálená. Rázem jsme si nemohli užívat moře koupáním v bikinách a vyjít ven v kraťasek pro mě také nebylo úplně příjemné. Země uznávající islám prostě nesou určitá pravidla a pokud nechcete vyvolávat pozdvižení, nezbývá nic jiného, než tato pravidla dodržovat také, což nám nevadilo, ba naopak nás to ještě více vtáhlo do místního koloritu, na který budeme asi vzpomínat více, než na samotný pobyt v resortu!
Už samotný příjezd do hotelu byl skvělým zážitkem. Letiště totiž není součástí hlavního ostrova a my se tak museli přepravit s veškerou bagáží trajektem přímo do Male. Trajekt nás vysadil v přístavišti a nás čekala ještě přeprava do hotelu. Naštěstí jsou na to místní dobře připraveni a tak než jsme se nadáli seděli jsme na korbě malého náklaďáku a svištěli si to do Nalahiya residence. Toto ubytování jsme si vybrali, protože zdejší pokoje disponovaly i kuchyňkou. Chtěli jsme si totiž během dovolené vařit a potraviny nakupovat na místních tržištích. Bohužel však k našemu zjištění, byl vařič v kuchyňce na plynovou bombu, kterou jsme si s sebou z Čech samozřejmě nepřivezli a v Malé se nám ji shánět nechtělo. Alespoň jsme tak měli možnost více poznat místní restaurace a i přestože ě tato změna plánu v první chvíli trochu otrávila, nakonec jsme tuto změnu uvítali. Mohli jsme tak navštívit více restaurací, než jsme původně chtěli a ještě více tak poznali maledivskou kuchyni!
Restaurací, která nás zaujala natolik, že jsme se sem vrátili hned třikrát, byl všemi doporučovaný Seagall. Krásné prostředí menší dvoupatrové restaurace s vyhlášenou cukrárnou a snad nejlepší zmrzlinou na ostrově musí totiž o svých kvalitách přesvědčit snad každého. Nás rozhodně přesvědčila a pokud tedy někdy zavítáte do Malé, určitě si její kvality nenechte ujít! Dalším skvělý zážitkem byla místní restaurace Irudhashu Hotaa, do které mnoho turistů nezavítá. Místní se zde schází po modlitbách a neskutečně to tu žije. My jsme si to samozřejmě nemohli nechat ujít a po prvotním ostýchání se odhodlali zkusit místní kuchyni v domorodé restauraci. Kuráž na tuto kuchyni jsme dostali zrovna v pátek, který je pro Maledivany začátkem víkendu. Celý den se tak nese v duchu modliteb a většina restaurací je zavřená. Tato restaurace však otevřená byla, jen jsme si na ni museli chvíli počkat. Přišli jsme totiž v pravé poledne, kdy probíhá jedna z modliteb a my se tak rázem ocitli v centru dění. Z ničeho nic totiž začali na mopedech přijíždět muži z celého Malé, na silnici před restaurací rozprostřeli koberce a začali se modlit. Když páteční rituál skončil, nic již nebránilo dalšímu kulinářskému zážitku. Jídlo nám ukázalo další možnosti maledivské kuchyně, hlavně její pálivost. Zde nás totiž nikdo v pálivosti nešetřil. Již po prvním soustu jsem měla pusu v jednom ohni a ač jsem byla připravena na to, že se nebude jednat o žádnou light verzi pro turisty, jídlo jsem nebyla schopná pozřít jak bylo pálivé! Franta se držel statečně, ale když se mu na čele začali objevovat krůpěje potu, musel uznat, že na to taky nemá! Byl to sice skvělý zážitek, ale bohužel jsme se moc nenajedli. Má-li však někdo pálivé velmi rád, určitě sem zavítejte, ta atmosféra totiž stojí za to! Na závěr musíme určitě zmínit restauraci v hotelu Sommerset. Krásné prostředí luxusnější restaurace, skvělé jídlo i milý personál, který byl natolik ochotný, že se s námi podělil i o recepty na skvělé pokrmy, které jsme zde ochutnali!
Návštěva Malé byla skvělým zážitkem pro dokreslený představ o maledivském životě. Město je však malé a tak tři dny, které jsme zde strávili nám pro ucelení zážitku z Malediv zcela stačili. Kromě velmi autentického tržiště a skvělých restaurací zde však není moc co k vidění. Památek je zde pomálu a ty co tu jsou lze projít během jednoho dopoledne. Za zmínku určitě stojí Velká páteční mešita, která byla postavena teprve v roce 1984 a její dominantu tvoří velká zlatá kopule. Dále také starý hřbitov nebo Památník republiky, který je připomínkou toho, že Maledivy jsou od roku 1969 samostatným státem. Díky tomu, že je tento hlavní ostrov dosti malý, měli jsme jej prochozený křížem krážem již po dvou dnech a proto se rozhodli zavítat ještě na jiný obydlený ostrov.
Z ruchu hlavního města jsme se tedy vydali navštívit sousední ostrůvek Villigili, který je poklidný a narozdíl od jiných obydlených ostrovů má i hezkou veřejnou pláž. Na pláži je možné se koupat pouze zahaleni, na což jsme nebyli připraveni a tak jsme byli vmžiku vyvedeni policií na pláž pro turisty. Tato pláž jakožto většina celého ostrova byla bohužel velmi špinavá a plná všudypřítomného plastu, dlouho jsme se tu tedy nezdrželi a raději se prošli celým ostrovem. Mohli jsme tak pozorovat místní jak vaří na ulici nebo jak jdou malí školáčci do školy. U přístavu jsme se pak skvěle najedli a za nedlouho se vrátili trajektem zpět do hlavního města.
Deset dní v ráji opět uteklo jako voda a my na tuto dovolenou budeme opět rádi vzpomínat. Byl to totiž zase jiný kousek světa než ty, které jsme doposud poznali a také to byla vlastně úplně první dovolenou, kterou jsme absolvovali jako celá rodina. Maledivy v nás zanechali poklidný pocit, který jsme doposud nikde jinde na světě nezažili. Snad nikde jinde totiž není takový klid jako na maledivských resortech. V jedné zemi jsme mohli poznat dva rozdílné světy, kde na jedné straně stojí načančaný luxus a na druhé straně chudoba se kterou se místní potýkají, i přesto si však svůj život chválí a já si myslím, že se od nich máme co učit. Nejen tu velkou pokoru, ale také vstřícnost a ochotu!
