Na dovolených v exotických krajinách je krásná nejen rozdílnost přírody, ale i kultury s kterou jde ruku v ruce život místních domorodců a jejich stravování. No, a to je přesně to, co nás na cestování tak strašně baví a co naší dovolené dává směr. Dovolenou na Bali jsme se doslova projedli a jsme za to rádi, protože místní kuchyně nás doslova nadchla. Ochutnali jsme snad vše, co tato krásná země nabízí, jedli jsme v typických restauracích i se učili vařit místní pochoutky po boku jednoho ze zdejších šéfkuchařů, ale o tom více až v některém z příštích článků. Dnes bychom vám rádi přiblížili místní gastronomii.
Pro gastronomii celé jihovýchodní Asie je typické velké množství zeleniny a ovoce, čerstvé bylinky, ryby a pro zhýčkaného Evropana i všudypřítomná špína naznačující nevalné hygienické podmínky. Typickými stravovacími zařízeními nejsou pouze restaurace, ale především pouliční stánky. Ani tady na Bali tomu není jinak. Domorodci se zde stravují v restauracích i místních pojízdných vývařovnách. I když jídla v těchto stáncích vždy vypadají velmi lákavě, my jsme jim pokaždé odolali a ani nám to nedalo moc práce. Od ochutnávky nás totiž odradilo hejno much, které připravovaný pokrm ochutnávali ještě před námi a kdo by chtěl ochutnávat jídlo z druhé (muší) ruky? V rámci zachování vlastního zdraví jsme raději zvolili taktiku stravovat se v restauracích a zvolili jsme dobře. Nejen že jsme získali skvělý gastronomický zážitek, ale to co jsme snědli v nás dokonce zůstalo přesně tak dlouho, jak mělo.
Nasi Goreng/Mie Goreng
Typickým Balijským pokrmem, který provází místní obyvatele od rána až do večera je Nasi Goreng. Jedná se o smaženou rýži, která je připravovaná na několik způsobů. Jedí ji s masem, mořskými plody, zeleninou, případně i vejcem. Je to takové rizoto po Balijsku. Ten kdo rýži neholduje, toho potěší Mie Goreng, které je to samé s nudlemi (viz obrázek výše).
Bebek Betutu
Bebek Betutu nám v každé restauraci doporučovali jako místní specialitu. Určitě to nebylo kvůli nejvyšší ceně v jídelníčku, ale díky náročné přípravě jídla. Jedná se o kachnu nadívanou tradičním kořením, která se peče v banánovém listu 6 hodin. Na náš vkus je toto jídlo poněkud ostré, i přesto jsme ho ochutnali hned dvakrát. Poprvé jsme se totiž nechali vyloženě udělat. Zkusili jsme ho v na místní poměry lepší restauraci (u nás pěkná čtyřka bez ubrusu) a odměnou nám byla vysušená kachní záda, jejichž chuť ani nešlo identifikovat, protože jediné, co v nás tento pokrm vyvolal, byl neuhasitelný požár v ústech… Bylo nám divné, že by tato hrůza měla být tím nejlepším pokrmem na Bali, a tak i přesto, že se nám nechtělo opět platit 700,- Kč za zajíce v pytli, objednali jsme si tento pokrm ještě jednou. Pro tentokrát jsme vsadili na naši hotelovou restauraci (Anantara Uluwatu) a musím říci, že jsme rádi, že jsme do toho šli. Na druhý pokus jsme dostali pokrm lahodící ústům. Pálivost omáčky nepřehlušila ostatní chutě a tak jsme si mohli pochutnat na šťavnatém mase plném bylinek. (viz obrázky níže)
Satay
Satay rozhodně nesmí ve výčtu místních specialit chybět. Jedná se o nejrůznější druhy umletého masa podávaného na bambusových tyčkách. Dlouho jsme přemýšleli nad tím co v Satayi vyvolává tak lákavou nasládlou chuť, až jsme se od místního kuchaře dozvěděli, že tím tajemstvím je kokos. Tyčky se podávají s různými omáčkami, kde tou nejtradičnější je arašídový dip.
Stejně jako ve většině asijských zemí, ani na Bali není výjimkou snídat smažené nudle, rýži či polévku. Na tyto syté snídaně moc nejsme, musíme však přiznat, že něco na tom rčení “Snídej sám, obědvej s přítelem a večeři nech nepříteli” bude. I přesto nás vždy překvapila polévka, která byla natolik sytá, že by nám snad vystačila na celý den. Polévka Soto Ayam však za zmínku určitě stojí a v jednom z příštích článků si ji společně uvaříme.
Ve výčtu dobrot není možné zapomenout na vynikající dezerty, kterých jsme zde ochutnali opravdu mnoho. Tak vynikající creme bruléé jako v hotelu Hanging garden of Bali jsem snad v životě nejedla! Většina námi ochutnaných dezertů však bohužel z Bali nepochází. Balijci totiž na ty dezerty moc nejsou. Dříve sladké dobroty používali především k tradičním ceremonií a to, že je fajn je také jíst, zjistili až v posledních letech. Dnes jsou ty tradiční místní vyrobené především z banánů, vanilky, kokosu a rýžové mouky a pokud bychom měli nějaký z nich jmenovat, vypíchli bychom Kolak Pisang, nepečený dezert z těchto surovin.
Nakonec jako již tradičně jsme navštívili naše oblíbené Hard rock cafe. Byl to první Hard rock, kde nenabízeli Local burger a to nás trochu zklamalo. Tento mínus byl však kompenzovanán skvělou obsluhou, na kterou budeme ještě dlouho vzpomínat! Balijští obyvatelé jsou prostě cool 🙂 a to se nám líbí. Když už jsme se tedy nemohli nasytit místní specialitou, zvolili jsme Aussie burger, který nás skvěle zasytil, ale musíme uznat, že to maso mohlo být lepší. Vše jsme spláchli místním pivem Bintang, jež nás provázelo celý pobyt. To pivo je až překvapivě dobré a můžete ho vypít litry. Ale pozor! Je silnější než to naše. Navíc když si dáte velké pivo, musíte počítat s ním, že bude opravdu velké (650 ml).
