Jak říká šéf, každé vaření začíná nákupem a jelikož my máme šéfa rádi, vzali jsme si to k srdci. Než jsme tedy započali náš kurz vaření, rozhodli jsme poznat život místních v jeho nahotě a dohodli se s kuchařem, aby nás vzal na trh. To, že se pro zaručeně čerstvé suroviny na trh chodí o 4. hodině ranní, jsme vzali jako vtip, a s nadějí, že nám místní snad vše neskoupí, vyrazili na nákup o pár hodin déle. Stejně jako obvykle, i tentokrát to byla paráda. Tržnice jsou pro nás vždy jedním z nejlepších zážitků každé dovolené, nejen že skvěle zachytí místní kolorit, ale člověk zde pozná spoustu doposud nepoznaných surovin. Víte například co je to Salak? Galangal nebo Tamarind? Pokud ano, tak smekáme! My jsme tyto dobroty doposud neznali a jsme rádi, že po návštěvě Bali jsme zas o kus blíže světové gastronomii.
Místní tržiště jsou plná ryb, bylin, zeleniny i ovoce a právě ovoce bylo jednou z těch surovin, u kterých jsem si připadala jak Alenka v říši divů. Snad nikde jinde na světě jsem neviděla tolik různých druhů ovoce pohromadě o to krásnější je fakt, když si člověk uvědomí, že vše na co kouká, pochází právě z Indonésie. Díky tomu, že jsem velkým milovníkem ovoce, myslela jsem si, že už všechny jeho druhy znám a nic mi není novinkou. No a světe div se, zjistila jsem, že snad o polovině druhů jsem neměla ani ponětí. No zkrátka mám se ještě co učit.
Pro někoho může být neznámá karambola (ovoce vpravo, na řezu vypadající jako hvězda), durian (velké, nepopsatelně smrduté ovoce) nebo rambutan (vypadá jak mořský ježek). Velmi populární je zde Salak, který jsem u nás již dříve viděla, ale nikdy jsem ho nezkusila, zde jsem však dostala příležitost a musím přiznat, že se jedná o mého ovocného exotického favorita. Má sladkou, jemně trpkou chuť a na zkus je poněkud tužší. Dalším zástupcem ovocné říše, který mi byl doposud zatajen je Mangustan. Jedná se o slaďounké ovoce, které bych chuťově přirovnala k hroznovému vínu a část, která se jí, mi připomíná velké liči. Je to vážně chuťovka! Na trhu jsem měla možnost ochutnat Cherimoyu, která mě odradila tím, že byla až příliš sladká a měla mnoho pecek. Více mě zaujal Jackfruit, na který jsme narazili i v přírodě. Za zmínku zajisté stojí i mini banánky, na kterých při našich dovolených naprosto ujíždíme. No a to nemluvím ani o tom, že mnoho pro nás běžných ovocí, zde mají v několika odrůdách. Jsou to třeba mandarinky, limetky, manga, banány a kokosy.
Na marketu se prodávají i ryby, které prodejci nabízejí v kádích přímo na silnici, chlaďák nechlaďák. I přes tuto skutečnost se však člověk nemusí obávat toho, že by nebyly čerstvé. K moři je to kousek a to jim zaručuje, že budou mnohem více fresh než-li u nás v Čechách.
Je samozřejmé, že na podobných marketech nemůže chybět hromada koření, to Balijské však není nabízeno v sušeném stavu, jak jsme u nás zvyklí, ale vše je velmi čerstvé. Základem místního kořenářství je nesčetné množství různých druhů kořenů, kde má nezanedbatelný podíl zázvor, ale také galangal a další nám neznáme odrůdy (viz obrázek níže). Velmi často se také k dochucení používají čerstvé listy limetky, citrónu, pandanu. Výjimkou nejsou ani čili papričky či citrónová tráva.
Závěrem nesmíme opomenout na rýži. Ta se dá koupit klasicky na volno jako u nás, specialitou však je varianta, kdy je rýže v sáčku ve tvaru jehlanu. Tato rýže drží tvar i po sundání obalu a ve stejné formě se i napařuje a podává na talíři. Klasická rýže se nevaří na volno, ale jak ukazuje spodní obrázek, dává se do malých košíčků vyrobených z kokosových listů, ve kterých se následně připravuje. Rýže je balijskou specialitou a vaří se zde na tuny. Její oblibě také odpovídá to, že jí tu mají mnoho druhů. Tou nejvzácnější je černá rýže, tu si Balijci velmi chválí.
Pokud někdy zavítáte na Bali, určitě nevynechejte možnost navštívit místní trhy. Je to opravdu skvělý zážitek, na který budete vzpomínat ještě mnoho let. Trhy jsou vždy skvělou variantou jak poznat krásný kolorit dané země.
To jsou skvělé fotky!
http://www.jdeocestu.blogspot.cz