“Sdílení jídla s ostatními,” tak znělo pozvání od restaurace La Loca, které nám nedávno přistálo v emailu. Dobře vypadající restaurace v centru Prahy nabízející lákavá jídla s vůní Itálie a orientu, nás hned zlákala k přijetí a jediným otazníkem už bylo pouze heslo: “Together tastes better.” S kým to vlastně budeme jíst z jednoho talíře? A máme na to vůbec žaludek? Ano máme. Ono totiž podtext sdílení jídla s ostatními zní možná trochu děsivě, ale děsivý je pouze pro toho, kdo si pod tímto heslem nedokáže nic představit. Během našich cest po světě jsme si tak nějak na together tastes better zvykli a velmi si jej oblíbili. Je to totiž poměrně běžný a celosvětový trend konzumace jídla ve společnosti přátel.
Určitě
to taky znáte. Otevřete menu a od první položky až po tu poslední Vás
láká naprosto všechno! A co teď s tím? Všechno se do Vás nevejde a možná také
některá jídla nejsou úplně Váš šálek kávy, přitom Vás však láká je
ochutnat. Já se osobně třeba taky často setkávám s tím, že se z jídelního lístku rozhoduji mezi několika položkami, a když konečně vyberu favorita a Franta si dá jedno z těch jídel, které z mého výběru vypadly, vždycky to končí tím, že to jeho jídlo je prostě jak na potvoru lepší! Pak dochází k tomu, že si jídlo půlíme a talíře přehazujeme mezi sebou. Jednak je to nepraktické, s čímž můžu žít, ale co mi vadí více, je to, že to prostě může působit divně. Důvodů proč máme rádi sdílená jídla (tedy jídla, kdy si z talířů s jídly nabíráte dle chuti na svůj talíř stejně jako například v restauracích typu sněz co můžeš) je prostě mnoho a my jsme rádi, že v tom nejsme sami. Jsme rádi, že tuto světovou myšlenku La Loca přivedla i do Prahy a my tak nalezli v Praze další restauraci, kam se budeme rádi vracet.
to taky znáte. Otevřete menu a od první položky až po tu poslední Vás
láká naprosto všechno! A co teď s tím? Všechno se do Vás nevejde a možná také
některá jídla nejsou úplně Váš šálek kávy, přitom Vás však láká je
ochutnat. Já se osobně třeba taky často setkávám s tím, že se z jídelního lístku rozhoduji mezi několika položkami, a když konečně vyberu favorita a Franta si dá jedno z těch jídel, které z mého výběru vypadly, vždycky to končí tím, že to jeho jídlo je prostě jak na potvoru lepší! Pak dochází k tomu, že si jídlo půlíme a talíře přehazujeme mezi sebou. Jednak je to nepraktické, s čímž můžu žít, ale co mi vadí více, je to, že to prostě může působit divně. Důvodů proč máme rádi sdílená jídla (tedy jídla, kdy si z talířů s jídly nabíráte dle chuti na svůj talíř stejně jako například v restauracích typu sněz co můžeš) je prostě mnoho a my jsme rádi, že v tom nejsme sami. Jsme rádi, že tuto světovou myšlenku La Loca přivedla i do Prahy a my tak nalezli v Praze další restauraci, kam se budeme rádi vracet.
