Listuji fotkami z naší poslední dovolené a v hlavě třídím milióny zážitků, které jsme si z ní přivezli. Už je to měsíc, co jsme doma a mě to opět připadá jako věčnost. Ne však taková věčnost, jako ty dva roky, které následovaly před ní. Nějak jsme si zvykli na to být stále jednou nohou v cizině a tak když jsem otěhotněla a s sebou si nesla problémy, které mi cestování komplikovaly, těžce jsem překonávala to, že devět měsíců nepřekročím naše hranice a o co hůř, že se téměř nepodívám ani za hranice našeho města. Při pohledu na Štěpána mi už tato slova zní jako malichernost, ale i přesto si moc dobře pamatuji, jak těžké období to pro mě tenkrát bylo. S narozením Štěpána se nám náš život obrátil celý naruby. Nová životní role, nový domov, nové povinnosti, všechno bylo najednou nové a ač jsme oba věděli, že je to dobrá změna, dosavadní život jsme kvůli ní překopávat nechtěli. Sice jsme se stali o něco zodpovědnější a možná i rozumnější, ale lásku k cestování nám to nevzalo, a tak jen co Štěpán povyrostl sbalili jsme kufry a opět se vydali za dobrodružstvím!
Snad ani nechci vzpomínat na ty chvíle, kdy jsme mezi přáteli, kteří již také mají děti, rozpoutali diskuzi s tématem létaní s dětmi. Tenkrát jsem si připadala jak na hranici, kde mě chtějí upálit nebo minimálně zlynčovat. To je vážně cestování s dětmi takové tabu? A proč vlastně? Ano, je pravda, že když si vzpomenu na dobu, kdy jsme byli mladí, svobodní a bezdětní, a v letadle byly rodiny s dětmi, vzrostly v nás obavy, že cesta bude krušná a víte co? Vůbec nebyla! Nalétali jsme toho už mnoho a za celou dobu, se nám stalo pouze jednou, že děti dělaly problémy. Tenkrát to však byl jasný příklad špatné výchovy, protože děti neměly morálku a celou dobu bez pevné ruky rodičů létaly v uličce a rozhazovaly hranolky z Mekáče. Rádi však vzpomínáme na náš let z Austrálie, kdy před námi seděl mladý pár s dvěma malými dětmi a miminkem. Celý let jsme o nich nevěděli, a to seděli přímo před námi. A tak ač jsme byli do té doby přesvědčeni o tom, že s příchodem dětí, naše cestování končí, toto byla chvíle, která v nás zůstala velmi dlouho a přesvědčila nás o tom, že i když budeme mít děti, cestovat rozhodně nepřestaneme!
Nebudu Vám nic nalhávat, cestu jsme zvažovali dlouho. Jednak jsme v okolí neměli nikoho, kdo by nám v oblasti cestování s dětmi poradil, a navíc k tomu měli porci přátel, pro které jsme byli ti nejvíc nezodpovědní rodiče široko daleko. Abychom tyto řeči nemuseli poslouchat, o cestě jsme až do odletu s nikým nemluvili a sami si tak užívali těšení se na nové poznání. Věděli jsme, že se chceme podívat daleko, abychom se Štěpánem vyzkoušeli dlouhý let, ale ne tak daleko, aby to Štěpán nezvládl a aby jet lag neměl příliš velký. Vybírali jsme destinaci, která nepředstavuje velká zdravotní rizika, kde je dobrá lékařská péče a kam nemusíme Štěpána příliš mnoho očkovat. Když jsme pak vzali i v potaz to, že se chceme podívat někam, kde jsme ještě nebyli, destinace byla jasná, pojedeme na Maledivy!
Maledivy jsme v hlavě měli už dlouho. Vždy nás totiž lákalo poznat ztělesněný ráj a porovnat jej s ostatními destinacemi s podobnou nálepkou. Jenže pokaždé, když jsme jim již byli na dosah, tak jsme od nich upustili. Věděli jsme totiž, že na jednom místě neposedíme, a tak nám tato destinace nemá moc co dát. Nyní, když už však máme malého Štěpána, přišel čas dovolené přehodnotit, vyměnit stan za čistý hotel, krosnu za kufry a vybrat tak poklidné baby friendly místo, na kterém strávíme pár dní relaxem, a přitom nás nebude trápit to, že nemůžeme vyrazit na výlet, protože kromě poznávání podvodního světa, toho zde více poznávat nejde. Zde lze poznávat odpočinek!
Myslím, že Maledivy byly skvělou volbou pro první velkou dovolenou s malým dítětem. Poznali jsme tak totiž jak Štěpán cestování zvládá a co s ním zvládneme my a příští cesty tomu tak můžeme přizpůsobit. Cestu tam i zpět zvládl krásně a ač je přesně tím typem dítěte, které nám již od prvního dne, co je na světě dává zabrat, stejně to ustál bez nějakých větších problému. Zvládl odpolední 6-ti hodinový let do Dubaje, tříhodinový přestup v Dubaji i následný téměř 4 hodiny dlouhý noční let do Malé. V Malé jsme už pak jen rychle přestoupili na místní vnitrostátní letiště, kde nás malé letadlo přepravilo během 30 minut na krásný Baa atol a odtud rychloloď do našeho hotelu Kihaad. V konečné fázi bych řekla, že si Štěpán cestu užil více než my dva a během jedné dovolené tak absolvoval prvně cestu metrem, letadlem, lodí i taxíkem. Po celou dobu nám byl skvělým společníkem a to nejen v letadle, ale i na hotelu, kde bychom se za normální situace asi nudili, ale s ním jsme si to skvěle užili a užili si to zase z trochu z jiného pohledu. I přestože jsme většinu dní trávili koupáním v moři, u bazénu nebo ve společnosti báboviček v písku, i tentokrát jsme absolvovali kurz vaření místní kuchyně a pronikli tak do světa zase trochu jiného stravování s nádechem indických chutí. Ochutnali jsme zde mnoho jídel, které nám otevřely nové možnosti v dochucování jídel a naučili se připravovat nejlepší kari na světě! Už se na něj těšíte?
Jsme rádi, že jsme opět zvedli kotvy, které začínaly být již velmi zaseknuté a vyrazili za dalším dobrodružstvím, které nám přineslo mnoho nových zážitků, nových poznatků a hlavně nových chutí, které Vám v tomto Maledivském speciále přineseme! Podíváte se tak s námi na kouzelné ostrovy Indického oceánu. Dozvíte se typy co zde navštívit, co ochutnat a jak si maledivské speciality připravit v našich podmínkách. Přineseme Vám tak spoustu receptů, rad, videí, i poznatků v oblasti cestování s dětmi. Startujeme právě teď!
Ty fotky jsou kráné! Do Malediv se chci jednou podívat ♥ Je to tam krásné! Teď jeden do Dubaje, takže další sen splněný! Malý je šikovný, že zvládl takovou cestu.
allaboutcandyslife