Vzpomínám na ten den, kdy nás Natálka vyvezla na výlet na okraj Buenos Aires. Obloha byla azurově modrá, slunce silné a my nedočkaví na nové dobrodružství.
“Nezapomeňte si s sebou plavky!” Vzkázala ještě než jsme vyrazili a my se těšili, že se po třech týdnech putování argentinskou krajinou konečně také vykoupeme.
“Pojedeme k moři?” Zvědavě se vyptávám, ale odpověď není taková jakou bych si přála. I přestože je Buenos Aires téměř na pobřeží Atlantiku, je toto město tak veliké, že z centra, kde bydlíme, by nám cesta trvala dlouhé 4 hodiny.
“Ne.”
“Dnes pojedeme k ústí řeky Paraná.”
“Koupat se budeme v ní!” Dodává. Po této větě se mezi námi rozhostilo ticho a já v hlavě přemýšlela zda to myslela vážně nebo to byl další z argentinských fórků.
“Nežijou v ní náhodou piraně?” Ptám se dále.
“Žijou, ale v těchto místech je bezpečná. Koupeme se tam pořád.” Ujišťuje nás Natálka a já obklopená všemožnými strachy doufám, že na koupání nakonec nedojde.
Procházíme nádhernou krajinou plné tropické zeleně. Všude zpívají ptáci. V tichu této krajiny se ozývají jenom naše kroky a brebentění, kterými si zkracujeme cestu. Z malé říčky, která nás vede zdejší přírodou se stává mohutný tok, jenž nás vítá na konci naší cesty.
“Je úplně hnědá.” Pomyslím si při pohledu na barvu Paraná. Je tak špinavá, že není sebemenší šance spatřit co se v jejich vodách skrývá a má nedůvěra v ní tak nabírá na obrátkách. Snažím se uklidnit brouzdáním na internetu, ale strýček google mé nejistotě nepomáhá. Po vepsání slov PARANÁ-PIRANĚ do vševědoucího políčka na mě vyskakuje samá dobrá zpráva.
“Hejno masožravých piraní druhu palometa napadlo Argentince, kteří se na Štědrý dne koupali v řece Paraná asi 300 km severně od Buenos Aires. Ryby zranili sedmdesát lidí včetně sedmi dětí. Někteří přišli o celé prsty.” Hlásá titulek na Idnes.
Tak a je vymalováno! Na tohle já nemám!
Usazujeme se tedy v nedaleké restauraci a s pohledem a mohutný tok druhé největší řeky Jižní Ameriky si s Frantou vychutnávám co nám tato země dává. Kapra z řeky, který chutná stejně tak, jak řeka vypadá a ravioli, které zklamání z ryby zcela vykompenzují. Jsou skvělé a lehce předčí i ty nejlepší, které jsme kdy jedli!
“Nezapomeňte si s sebou plavky!” Vzkázala ještě než jsme vyrazili a my se těšili, že se po třech týdnech putování argentinskou krajinou konečně také vykoupeme.
“Pojedeme k moři?” Zvědavě se vyptávám, ale odpověď není taková jakou bych si přála. I přestože je Buenos Aires téměř na pobřeží Atlantiku, je toto město tak veliké, že z centra, kde bydlíme, by nám cesta trvala dlouhé 4 hodiny.
“Ne.”
“Dnes pojedeme k ústí řeky Paraná.”
“Koupat se budeme v ní!” Dodává. Po této větě se mezi námi rozhostilo ticho a já v hlavě přemýšlela zda to myslela vážně nebo to byl další z argentinských fórků.
“Nežijou v ní náhodou piraně?” Ptám se dále.
“Žijou, ale v těchto místech je bezpečná. Koupeme se tam pořád.” Ujišťuje nás Natálka a já obklopená všemožnými strachy doufám, že na koupání nakonec nedojde.
Procházíme nádhernou krajinou plné tropické zeleně. Všude zpívají ptáci. V tichu této krajiny se ozývají jenom naše kroky a brebentění, kterými si zkracujeme cestu. Z malé říčky, která nás vede zdejší přírodou se stává mohutný tok, jenž nás vítá na konci naší cesty.
“Je úplně hnědá.” Pomyslím si při pohledu na barvu Paraná. Je tak špinavá, že není sebemenší šance spatřit co se v jejich vodách skrývá a má nedůvěra v ní tak nabírá na obrátkách. Snažím se uklidnit brouzdáním na internetu, ale strýček google mé nejistotě nepomáhá. Po vepsání slov PARANÁ-PIRANĚ do vševědoucího políčka na mě vyskakuje samá dobrá zpráva.
“Hejno masožravých piraní druhu palometa napadlo Argentince, kteří se na Štědrý dne koupali v řece Paraná asi 300 km severně od Buenos Aires. Ryby zranili sedmdesát lidí včetně sedmi dětí. Někteří přišli o celé prsty.” Hlásá titulek na Idnes.
Tak a je vymalováno! Na tohle já nemám!
Usazujeme se tedy v nedaleké restauraci a s pohledem a mohutný tok druhé největší řeky Jižní Ameriky si s Frantou vychutnávám co nám tato země dává. Kapra z řeky, který chutná stejně tak, jak řeka vypadá a ravioli, které zklamání z ryby zcela vykompenzují. Jsou skvělé a lehce předčí i ty nejlepší, které jsme kdy jedli!
……………………………………….
Vliv Italů se v argentinské stravě nikdy nezapře. Už od dob kolonizace tvořili velkou část místního obyvatelstva. V dnešní době tvoří čistě domorodé indiánské obyvatelstvo pouze 0,5 % obyvatel a většina místních tak má Italské a Španělské předky s nimiž do Argentiny přišla evropská strava. Běžně se zde tak setkáte s vynikající pizzou, těstovinami a italským pečivem. Mnoho italských pokrmů se zde zcela adaptovalo a některé získali argentinsko-italskou podobu. Zejména různé typy plněných těstovin se zde těší velké oblibě a oblíbili jsme si je i my. Dnes nám přinášíme recept na ravioli z řepy plněné bylinkami, ricottou a pečenou dýní. To je jídlo, které nám vždy bude připomínat koupání v divoké řece Paraná.
Náročnost: středně náročné
Doba přípravy: 1 hodina
Co budete potřebovat (4 porce):
Na těsto:
- 200 g hladké mouky,
- 200 g semoliny,
- 1 malá řepa,
- 2 vejce.
Na náplň:
- 350 g dýně hokkaido,
- 200 g sýru ricotta,
- 1 stroužek česneku,
- 3 snítky tymiánu,
- sůl.
Postup:
- Nejprve si dáme vařit řepu. Tu uvaříme ve slupce. Jako první ji pečlivě omyjeme a poté ji vložíme do hrnce s vodou, ve kterém ji vaříme do měkka cca 1 hodinu. To, zda je dostatečně uvařená poznáte tak, že do ní snadno zapíchneme vidličku. Pokud lze zapíchnout, scedíme ji a necháme ji zcela vychladnout. Vychladnou řepu zbavíme slupky a tyčovým mixérem ji dohladka umixujeme. (Aby se vám od řepy neobarvily ruce, je dobré je mít v rukavicích a řepu loupat nožem.)
- Dýni omyjeme, rozpůlíme a vydlabeme jí dužinu. Poté ji nakrájíme na měsíčky a poskládáme na plech vyložený pečícím papírem. Takto vložíme dýni do trouby a pečeme ji na 180 °C cca 35 minut, nebo tak dlouho, dokud nebude zcela měkká. Upečenou dýni necháme zcela vychladnout.
- Nyní si připravíme těsto na ravioli. Do misky nasypeme hladkou mouku, semolinu a sůl, vše promícháme a přes síto prosejeme na vál nebo pracovní plochu. Uprostřed uděláme důlek (italové mu říkají vulcano). Do důlku nalijeme umixovanou řepu a vyklepneme vejce. Poté vidličkou zamícháváme tekuté suroviny do surovin sypkých a když už to nejde těsto zpracujeme rukou. Hladké, kompaktní těsto zabalíme do mikroténového sáčku a necháme jej chvíli odležet, aby se suroviny pěkně propojily.
- Upečenou, vychladlou dýni vložíme do vyšší nádoby, přidáme ricottu, očištěný stroužek česneku, lísky tymiánu, dostatek soli a vše dohladka umixujeme.
- Z těsta budeme postupně odebírat menší kousky a vkládat je do strojku na těstoviny (na lasagne), přitom těsto, ze kterého jsme odebrali mějte stále přikryté, aby neosychalo. Těsto můžete vyválet i válečkem, ale chce to dobrou fyzičku.
- Strojek na těstoviny nastavíme na nejvyšší stupeň. Menší kousek těsta vytvarujeme do oválku a vložíme jej do stojku a těsto jím protáhneme. Proces opakujeme ještě 3krát přičemž stále snižujeme stupeň až na 1 mm. Tenký plát těsta vložíme do formy na ravioli, kterou jsme předtím lehce vysypali moukou, otvory ve formě vytlačíme rukou a naplníme je připravenou směsí, tu opět přikryjeme plátem těsta a vše přejedeme válečkem. Díky němu se oba pláty slepí a jednotlivé ravioli od sebe oddělí. (Pokud nemáte formu na ravioli nezoufejte z tenkých plátů vykrájejte tvary vykrajovátkem nebo je nařezejte nožem. Doprostřed každé z nich naneste kopeček náplně. Okraje těsta pomatlejte rozkvedlaným vejcem a přiklopte tvarem stejné velikosti. Okraje uhlaďte rukou a takto pokračujte s každou další raviolou)
- Připravené ravioli vaříme v osolené vodě 1,5 minuty.
TIP: Vždy když ravioli připravuji, udělám si jich o pár porcí navíc a syrové je nechám zamrazit. Když jsou dny, kdy nemám příliš času, je tato varianta pro mě rychlý, chutný oběd bez práce.
Naše nepleší cestopisná kuchařka je již na světě a ráda by byla u tebe doma! Chceš se na ní kouknout? KLIKNI ZDE
