Vždy když se keře rakytníku začnou barvit do oranžova, cítím, že přichází podzim. Celé léto kolem nich projíždíme a s nadšením očekáváme tu chvíli, kdy je budeme moci sklidit a nazásobit se tak vitamíny na celou zimu. Je snad zázračnější na podzim dozrávající plod, než je právě rakytník?
Co je rakytník:
Rakytník řešetlákový je rostlina mnohdy označovaná jako citrus severu nebo taky sibiřský zázrak, její původ bychom totiž měli hledat v Rusku, kde se svého času hojně pěstoval pro své zdraví prospěšné látky. Produkoval se zde ve velkém. Postupem času se ale dostal i do ostatních zemí světa, a tak na něj narazíme nejen u nás, ale i na mnoha cestách po Evropě.
Samotnou mě překvapilo, jak velké oblibě se rakytník těší v severním Německu. Právě zde totiž narazíte na mnoho farem, jež jej pěstují i malých podniků, které z něj vyrábí džemy, oleje, punče, čaje a sirupy. Právě sirupy zde také často využívají při vaření. Velmi ráda vzpomínám třeba na rakytníkový dort, který jsem tu ochutnala a od návštěvy Rujány jej pravidelně peču každý podzim. Za rakytníkem však nemusíte nikam daleko. Pohodlně na něj narazíte i u nás. Mnoho lidí ho pěstuje na svých zahrádkách a často není problém ho najít jako planý u cest i polí. Je plný vitaminu C, díky kterému je vyhledávám jako první záchrana, když se vyskytnou příznaky nachlazení, ale i jako prevence. Má totiž blahodárné účinky na naše zdraví.
Jak jej zpracovat:
Když jsme prvně vyrazili sbírat rakytník, mnoho našich přátel se divilo, že jej sbíráme jen tak, bez rukavic a přímo z keře. Plody rakytníku, totiž zrají na keřích plných ostnů, a tak jejich sbírání nemusí být vždycky příjemné, my to zvládli nasucho, často se však radí nechat plody přejít mrazem. Na větvích totiž drží velmi pevně a zralé plody tak při sbírání rukou můžete lehce rozmačkat a přijít tak o jejich šťávu, proto se často sbírají až když přijde mráz, jde to pak mnohem lépe (Někdy se radí, větve s plody ostříhat, strčit do mrazáku a pak zmrzlé plody jen oklepat. Mě však přijde líto větví, a tak vždy raději vyrážíme do terénu. Volba je jen na Vás.)
RAKYTNÍKOVÝ DŽEM S HRUŠKOU
Co budete potřebovat
- 500 g plodů rakytníku
- 250 ml vody
- 300 g hrušek
- 500 g krupicového cukru
- 15 g želírovacího prostředku
- 1 ks skořice vcelku
- 10 ks hřebíčků
Postup
- Rakytník je sám o soběvelmi kyselý, proto se cukru nebojte.
- Nasbírané plody rakytníku dobře omyjeme, vložíme je do hrnce a šťouchadlem co nejlépe rozmačkáme (Můžete je i lehce rozmělnit tyčovým mixérem.). Vzniklou drť se šťávou zalijeme vodou a necháme stát do druhého dne.
- Následující den si připravíme sklenice, ve kterých budeme džem uchovávat. Pečlivě je i víčka vymyjeme a v troubě vyhřáté na 100 °C je prohříváme alespoň 10 minut, aby se dostatečně sterilizovaly.
- Odleželou směs scedíme přes plátýnko arakytníkovou tříšť, která v něm zbyla, rukou co nejdůkladněji vymačkáme.
- Hrušky omyjeme, zbavíme je slupky, jadřince, bubáka a stopky a poté je nakrájíme na malé (cca 1 cm) velké kostičky.
- Šťávu nalijeme do hrnce, přisypeme trochu cukru (cca 100 g), přidáme připravené hrušky, skořici a hřebíčky a vše promícháme. Následné směs přivedeme k varu a 15 minut zahříváme, dokud hrušky nezměknou a chutě se nepropojí. Když jsou hrušky měkké, lehce je šťouchadlem rozmělníme.
- Zbylý cukr promícháme s želírovací látkou a přidáme do ovocné směsi, dobře jej do ní zamícháme a ještě 5 minut povaříme. Pak sesbíráme pěnu, která se vytvořila na povrchu a provedeme test talířkem (Na studený talířek naneseme lžičku směsi a když hezky ztuhne, máme hotovo.).
- Směs nalijeme do připravených sklenic, pokud omylem znečistíte vršek závitu, před zavřením je očistěte ať džem vydrží co nejdéle. Naplněné sklenice zavíčkujeme a otočíme dnem vzhůru. Takto je necháme, než vychladnou.
Zkoušel jsem podobný recept a výsledek je bezva. Jen jsem plody cedil přes plátýnko, což nedopočuruju. Nešlo to, tak jsem se snažil je vymačkat a plátýnko tlakem prasklo. Asi nemusím dodávat, že od rakytníku byla celá kuchyně 🙂