Když pizzu, tak jedině tu argentinskou! Nebo radši italskou?
Kdybychom před pár lety nepoznali naši kamarádku Natálku, jež pochází z Argentiny, asi těžko bychom kdy narazili na pojem argentinská pizza. Vždy jsme znali jen pizzu italskou a ač jsme tušili, že existují různé varianty pizz, v nejrůznějších státech světa kde je hojná koncentrace Italů, Argentina nás nikdy v tomto ohledu nenapadla. Setkání s Natálkou však přineslo nejen krásné přátelství, ale i mnoho kulinářských poznatků a receptů do naší kuchyně. Mnoho z nich znáte z naší knihy (prvního cestovatelského deníku), kde jsme se hojně o argentinské kuchyni rozepsali během naší cesty do Argentiny na svatbu Natálky s Kájou, všechny recepty se do ní ale nevešly, a proto bych dnes ráda pohovořila o speciálním pokrmu zvaném argentinská pizza.
Příjemné čtení a dobrou chuť!
KDYŽ ARGENTINCI PŘIPRAVUJÍ PIZZU, VŽDY DĚLAJÍ 4 NAJEDNOU!
Až sjedete dolů na recept, povšimněte si množství surovin, ze kterého se tato pizza připravuje. Už když jsem prvně od Natálky tento recept dostala, udivilo mě 1 kg mouky na pizzu. Hned jsem se ptala, jestli se neupsala a ona řekla s klidným hlasem:
„Ne, to není chyba. Těsta je hodně, protože se u nás vždycky dělají čtyři pizzy!“
„Když čtyři, tak čtyři!“ řekla jsem si a při společném vaření pak zjišťovala důvod.
Čtyři pizzy mají svůj důvod a jsou v podstatě pro argentinskou kuchyni dosti typické. Jednak mívají Argentinci velké rodiny i rozsáhlý okruh přátel, málokdy tedy večeří sami, a proto se vždy větší množství jídla hodí. Současně je však i toto množství praktické, a to především z toho důvodu, že jsou Argentinci zvyklí mnoho polotovarů mrazit na později. Šetří tím čas i práci. Předpřipraví totiž 4 pizzy a když vědí, že dnes sní jen dvě, zbývající dvě dají zamrazit v určitém kroku přípravy na někdy příště. Tento princip uplatňují napříč pokrmy a to kromě pizz především u nejrůznějších typů taštiček a empanád.
ROZDÍL MEZI ITALSKOU A ARGENTINSKOU PIZZOU
Popravdě řečeno, nikdy jsem nechápala proč se Italové a Argentinci při debatách o pizze hádají, která je ta nejlepší a vždy se směji k jak nekonečné debatě toto téma spěje. Argentinská nebo Italská? Za mě v nich velký rozdíl není, ale i přesto zde pár znaků je a já vám je hned přiblížím.
Jedním z rozdílů může být zmiňovaný systém přípravy, kdy té argentinské pizzy se vždy dělají 4 kusy. Přes to vlak prý nejede! Ale vy si samozřejmě množství přizpůsobte počtu. Za mě je největším rozdílem argentinské pizzy od té italské větší křupavost argentinské pizzy, obrovské množství sýra a větší množství surovin, které bývají nejčastěji syrové.
Křupavost argentinské pizzy je dána tím, že se peče na třikrát a na co nejnižší příčce v troubě. Nejprve se peče ve fázi vykynutého, na plechu dokulata rozloženého těsta potřeného rajčatovou pastou. Takto předpečené těsto se pak posype tak velkým množstvím sýra, které by opravdový Ital na pizzu nikdy nedal. Sýr tvoří téměř 50 % pizzy! Takto se dá pizza znovu péct. Na závěr se pak poklade salátem, čerstvou šunkou, rajčaty, olivami a dalšími suroviny a ve vypnuté troubě se nechá ještě 1 minutu prohřát. Pizza se už nepeče, ale jen se suroviny nechají lehce zavadnout, Argentinci je totiž mají nejraději na pizze čerstvé a například taková rajčata, u nich se snad dá i říci, že tento národ nesnáší, když je na pizze najdou rozvařená. Výjimkou je pouze salsa.
NENÍ MOZZARELLA JAKO MOZZARELLA!
Věděli jste, že má mozzarella více druhů? Já dříve ne. Až naše cesta do Argentiny nám toto tajemství odkryla.
Na argentinskou pizzu se obvykle dává sýr mozzarella. Argentinci sýr milují a na pizzu ho dávají opravdu hodně. Dávají si také velmi záležet na jeho kvalitu a kupují tak mozzarellu s co největším procentem tuku. Tato mozzarella však není klasickou čerstvou mozzarellou, jež je kulatá a koupe se v nálevu. Jedná se o tzv. průmyslově vyráběnou mozzarellu, jež má tvar válečku a bývá zatavená v obalu bez jakékoliv lázně. Taková mozzarella má pevnější a gumovitější texturu, mírně slanou chuť a při zahřátí se hezky taví. Roztéká se tak akorát a na pizze má vynikající chuť.
Když jsem tuto mozzarellu hledala v obchodě prvně, byl to docela oříšek, nyní lze na ni narazit již mnohem lépe. Pohodlně ji najdete v Makru, v Globusu, v italských potravinách, v la Formaggeria a v Cortelazzi. Často ji klasických obchodech také naleznete pod názvem sýr na pizzu nebo mozzarella filone.
ARGENTINSKÁ PIZZA
Co budete potřebovat
Na omáčku:
- 1 kg rajčat připravujete-li tento recept mimo letní sezónu, můžete místo rajčat použít passatu a to v celkovém množství 1,5 kg
- 500 g passaty
- 80 g rajského protlaku
- 5 stroužků česneku
- 2 lžíce oregana
Na těsto:
- 1 kg hladké mouky
- 500 ml vody
- 15 g krupicového cukru
- 50 g čerstvého droždí
- 60 ml oleje
- 1 lžička soli
Na vrch:
- 1a ½ kg sýru na pizzu cca 300 g sýru na jednu pizzu
- salát rukola
- sušená šunka může být i čerstvá
- sušená rajčata
- černé olivy
Postup
- Jako první si začneme připravovat omáčku. Rajčata nakrájíme na malé kousky a vložíme je do pánve, přidáme passatu, protlak, prolisované stroužky česneku a oregano. Vše promícháme a přiklopené poklicí vaříme při mírné teplotě 2 hodiny (Omáčku je dobré vařit co nejdéle, aby rajčata krásně zesládla. Měla by se vařit alespoň 2 hodiny, pokud ji však budete vařit déle, klidně celý den, uděláte ještě lépe.). Během vaření nezapomeňte omáčku jednou za čas promíchat.
- Nyní si připravíme těsto na pizzu. Všechny suroviny odvážíme, budeme z nich totiž zadělávat kvásek a jejich odvážení je tak důležité, aby se nám gramy nepopletly. Do hrnečku nalijeme 3 lžíce vlažné vody, přisypeme cukr a rozdrolíme droždí, které v tekutině rozmícháme. Nyní přidáme 3 lžíce mouky a opět promícháme tak, aby nám vzniklo hustější těstíčko, které setřeme ze stěn hrnečku a na dnu jej hezky uhladíme. Poté necháme 15 minut vzejít kvásek. Když kvásek zdvojnásobí svou velikost, začneme zadělávat kynuté těsto. Do velké mísy prosejeme mouku a uprostřed uděláme důlek. Do něj nalijeme vodu, olej a vykynutý kvásek. Na okraj mouky nasypeme sůl. Nyní vše vařečkou smícháme, aby se suroviny spojily. Směs vysypeme na pracovní plochu a zpracujeme v hladké kompaktní těsto, které necháme v míse vymazané olejem přikryté potravinovou folií 1,5 hodiny kynout (V Argentině je horko po celý rok, pizza zde tedy kyne 1 hodinu, maximálně 1 hodinu a 15 minut. My jí však dopřejeme a necháme ji kynou 1,5 – 2 hodiny. V létě klidně 1 hodinu.).
- Vykynuté těsto rozdělíme na 4 stejné díly a vypracujeme z nich úhledné bochánky. Každý z nich vyválíme do kulatého tvaru a na olejem vymazaném plechu necháme 10 minut kynout.
- Troubu dáme vyhřívat na 230 °C.
- Nyní pizzy potřeme rajčatovou omáčkou a když je trouba vyhřátá, vložíme pizzu co nejvíce do spodu trouby a pečeme ji v ní8 – 10 minut.
- Než se pizza předpeče, připravíme si sýr. Ten nastrouháme nahrubo a na předpečenou pizzu jej nasypeme. Pizzu opět vložíme do trouby a pečeme, dokud se sýr hezky nerozpustí. Stačí 4 minuty.
- Když je pizza hotová, vypneme troubu a necháme ji zavřenou. Pizzu nazdobíme rukolou, natrhanou šunkou, sušenými rajčaty a olivami. Takto pizzu vložíme ještě na 1 minutu do trouby, která již nepeče a necháme suroviny lehce zavadnout.
- Nyní je pizza hotová a můžeme se do ní pustit. To, zda jste ji správně připravili poznáte tak, že při zakrojení hezky křupne. Její spodek by měl být hezky křupavý.
Poznámky
Chcete-li se o Argentině a její kuchyni dozvědět více, koukněte do našeho cestovatelského deníku 1. Mnoho receptů z této naší cesty naleznete i s vyprávěním a recepty z dalších 17 zemí v naší první knize. Chceš se na ní kouknout? Knikni ZDE
