Na šeříkový cukr jsem se chystala již dlouho. Každý v okolí o něm básnil, a i já zatoužila okusit uchovat tu omamnou vůni šeříku na dobu, když již tyto krásné keře nepokvetou. Když tedy začaly šeříky kvést i tady u nás, v o něco chladnějším Liberci, hned jsem zahájila jejich sklizeň a pustila se do výroby cukru. Tehdy jsem si říkala: „Možná nejsem sama, kdo tento cukr dělá prvně, a tak by bylo fajn ukázat postup alespoň na Instagramu či v newsletteru. Na blog se tak jednoduchý recept totiž nehodí.“ A možná právě slovem jednoduchý jsem si pěkně zavařila.
Recept, o kterém jsem nepochybovala, že by se na poprvé povedl, mě hezky vyškolil a já tak cukr musela zkusit třikrát, abych se dokopala k požadovanému výsledku. Tehdy právě nastal ten moment, kdy jsem se publikování receptu rozhodla přehodnotit a místo na Instagram, jím přispět právě zde, protože v žádném receptu, jsem se nedočetla odpovědi na otázky, které mě při jeho přípravě dosti trápily. Na blogu se totiž o nich mohu více rozepsat. Věřím tedy, že i Vám se tento návod bude hodit. Když víte, co nedělat, recept pro Vás jednoduchý bude.
Ještě, než začneme:
Při přípravě šeříkové cukru je důležité myslet na několik důležitých bodů:
- Myslete na to, že šeřík, je poměrně silný alergen a tak nemusí tento cukr každému sednout (Nejvíce alergenu je v kůře a listech, ty jsou až jedovaté, proto se používají pouze květy.).
- Není šeřík jako šeřík. Šeříku je mnoho druhů a tak i zde je potřeba vybrat ten nejlepší, který nám v kuchyni předvede nejvíce parády. Na fotkách můžete vidět, že jsem použila světle fialkový šeřík. Je to ten nejobyčejnější neplnokvětý, a tudíž nešlechtěný šeřík. Právě tento šeřík má totiž nejvíce silic a je tak nejaromatičtější. Pro náš cukr se tak hodí nejvíce. Využitelný je samozřejmě každý šeřík, ale pokud seženete tento, efekt bude nejlepší.
- Šeřík berte z čistého prostředí. Nejsou vhodné šeříky u frekventované silnice, lepší jsou ty u polí a na vašich zahradách.
- Nečekejte, že cukr bude hned hotový, aby získal správné aroma, je potřeba mu dát několik dní času.
- Když je cukr ovoněn, smrdí jako ponožky, toho se ale nelekněte. Cukr byl zavřený, dlouho se aromatizovat, a tak je vůně natolik silná, že až smrďánkuje. Ne jeden by tedy v tuto chvíli ztratil hlavu. Vy ji tedy neztraťte! Až cukr zbavíte vlhkosti, odvděčí se Vám příjemnou vůní.
ŠEŘÍKOVÝ CUKR
Co budete potřebovat
- ½ kg krupicového cukru
- 4 větvičky šeříku pěkně obalené květy
Postup
- Nasbírané větvičky šeříku neomývejte, abyste je zbytečně nezbavovali pylu. Pořádně je však prohlédněte, aby na nich nebyly pavučinky či různí broučci, housenky a pavoučci.
- Nyní sundáme všechna čerstvá kvítka z větviček, tak bychom získali pouze růžové svěží květy bez pestíků a zelených částí. Ta kvítka, které jsou již lehce zarezlá používat nebudeme.
- Dobře vyčištěnou sklenici o objemu zhruba¾ l naplníme ¼ cukru, tu posypme šeříkem z 1 větvičky, opět zasypeme ¼cukru, znovu nasypeme ¼ šeříkových kvítků, přidáme ¼ cukru a opět na něj stejnou část kvítků. Na závěr přijde zase cukr a zbylá kvítka. Sklenici zavíčkujeme a uložíme do tmavé chladné spíže nebo lednice (Uložení do tmy a chladna je velmi důležité. Cukr díky tomu bude „šeřík“ nasávat pozvolněji a květy se nebudou kazit. Když jsem cukr dělala prvně, nechala jsem sklenici v teplých dnech na lince a květy začaly rychle hnědnout až hnít.). Cukr necháme takto v lednici 2-3 dny a čas od času jej protřepeme.
- Dostatečně ovoněný cukr vysypeme na plech, vybereme z něj všechna kvítka, která jsou nyní lehce zahnědlá, ale místy ještě růžová. Na plechu jej rozprostřeme a necháme vysušit (Cukr nesušte dlouho, aby nevyčichl, dejte mu však čas, aby se zcela zbavil vlhkosti. V teplých dnech mu stačí hodina, když je ošklivo můžou to být i tři hodiny. Během sušení je také dobré cukr čas od času promíchat vidličkou, aby si uchoval sypkost a lépe prosychal. To, že je hotový poznáte tak, že bude hezky sypký a místo vůně připomínající zmoklé podzimní listí, získá hezky sladkou šeříkovou vůni a lehce narůžovělý vzhled.).
- Proschlý cukr promneme v dlaních, aby byl hezky sypký, a poté jej ještě prosejeme přes síto s většími dírkami. Zbavíme se tak přehlédnutých kvítků a ztvrdlých kusů zvlhlého cukru. Cukr přesypeme do suché sterilizované sklenice o objemu ½ l a používáme vždy, když si vzpomeneme.
Poznámky
